All languages
Джерело
Guest book
|
Всі мови All languages |
Українська бібліотека Джерело |
Гостьова книга Guest book |
«Каменярі» Івана Франка
|
|
Zdál se mi divný sen. Do nedozírné dáli táhla se přede mnou pláň, pustá, divoká a já stál u paty obrovské tvrdé skály a byl k ní přikován okovy, jež mě rvaly, a kolem tisíce takových jako já. Obličej každého život a strasti zryly a v očích každého láska jak plamen žhne a paže každého hadi pout obtočili a plece každého se těžce k zemi chýlí pod tíhou jakéhos strašného bremene. A v rukou každý z nás železný perlík třímá, zatim co z výše zní jako hrom mocný hlas: «Kupředu! Lámejte tu skálu před očima, i když vás souží hlad, žízeň, žár nebo zima: vy máte za úděl rozbít ten skalní sráz!» A my jak jeden muž jsme rázem zdvihli ruce a tisíc perlíků zahřmělo o kámen a tisíc úlomků se rozletělo prudce na tisíc různých stran; tak s hněvem v hloubi srdce jsme bili zas a zas kladivy do těch stěn. Jak hřmící vodopád, jako ryk bitvy v dáli duněly perlíki vždy znovu o ten val; zvojna, píď za pídí jsme se jím prodírali, a i když nejeden byl sražen kusem skály, my jsme šli bez bázně a bez zastávky dál. Všichmi jsme věděli, že nikdy nepoznáme za svoji krvavou robotu uznání, že lidstvo vykročí cestou, jež se tu láme, až ji už prorubem, až ji už vyrovnáme — a v jejích základech změť našich kosti ztlí. My ale na slávu a pocty nečekali, vždyť nejsme rekové, jež by měl slavit svět. Ne, my jsme rabové, my jsme se sami stali otroky svobody a zde se přikovali: my jsme jen lamači na cestě lidstva vpřed. My všichni věřili, že máme síly dosti, abychom rozbili žulu těch skalních stěn, že z krve vlastních žil a z prachu vlastních kosti zbudujem silnici, po níž svět budoucnosti vykročí za novým, krásnějším životem. A věděli jsme též, že kdesi v dálce, v kraji, jejž každý pro tuto lopotu opustil, tisíce matek, žen a dětí pro nás stkají že naši druzi i sokové proklínají s hněvem a vztekem nás a s námi i náš cíl. To vše jsme věděli a duše se nám chvěla, srdce nám pukalo bolestí tisíckrát. Leč kletby ani pláč, žal ani trýzeň těla z nás nikdy nikoho na chvíli nepřiměla odejít od díla a upustit svůj mlat. A tak jdem pospolu s kladivy v rukou stále, zkovani v jeden šik svým velkým, svatým snem. Ať nás svět proklíná, ať zapomíná dále! My pravdě lámem a rovnáme cestu v skále — a po svých kostech pak přivedem štěsti všem! |
Переклад чеською мовою Я. Владіслава. Вперше надруковано у виданні: Franko I. Poesie. Praha. 1956, с. 52—54.
Подається за першодруком.
Владіслав Ян (справжнє ім'я — Ладіслав Бамбасек; народився 1923 р.) — чеський поет і перекладач, популяризатор української літератури. Переклав низку творів Т. Г. Шевченка, І. Я. Франка та інших українських письменників. Автор статті «Про одне незнане», написаної з нагоди виходу названої вище збірки віршів І. Я. Франка у перекладі чеською мовою (журнал «Krásná literatura», 1956, № 6—8, с. 6).
Якщо ви помітили помилки, або маєте зауваження пишіть на адресу
ukrlib@narod.ru,
або залиште повідомлення у
гостьовій книзі
(c) Видавництво «Наукова думка», упорядкування, примітки
